Konečně vyrážíme

Ano, čekání je u konce a tak tři týdny po bakalářských státnicích a týden po promoci jsme zabaleni a vyrážíme na zaslouženou dovolenou. Jo byl to velmi hektický poslední půlrok 😉. No teda nejprve musíme dojet k příbuzným, u kterých jednu noc přespíme a další den ráno už hurá pryč z republiky.

Máme tedy před sebou nějaké čtyři hodinky cesty autem k příbuzným, pak cca dvacet hodin u nich a od našeho letoviska nás bude dělit už "jen" nějakých 22 hodin v autobuse. Už se to opravdu hodně blíží. Snad jsme si nezapomněli nic zabalit, tak ještě poslední kontrola: pasy, peníze, oblečení, drogerka, foťák, zábava, kolíčky, boty ... jo máme všechno.

První část cesty k příbuzným utíká celkem rychle, protože ji za poslední měsíc máme docela dobře naježděnou, ani na ní není moc aut nebo omezení. Druhá část už začíná být v tomto směru zábavnější a tak nás čekají objížďky a jiné obvyklé komplikace na silnici, a taky hustší provoz. Posloucháme rádio a čekáme, jestli se před námi neobjevila nějaká nečekaná komplikace ve formě dopravní nehody, když najednou v Zelené vlně hlásí, že silnice, po níž jsme před chvilkou jeli je z důvodu vážné dopravní nehody zcela uzavřena a na objízdné trase se tvoří kolony. No potěš, měli jsme celkem štěstí, že jsme si přivstali. Jinak už cesta ubíhá hladce.

Za příbuznými jsme dojeli akorát na oběd, babička udělala řízky 😋. Při probírání promoce, na kterou nemohla přijet a jejích zážitků z lázní uteklo odpoledne velmi rychle a už se jdeme pomalu osprchovat a spát. Ráno máme totiž odjezd už v 8 a to se předtím musíme ještě dochystat.

Budík nastavený na šestou vypínáme půl hodiny předem. Rychle se všichni vystřídat v koupelně a u malého jídelního stolu. Mamka ještě nachystá svačiny, na které nám babička udělala holanďany. Hlavně nezapomenout pití v ledničce jako loni. Já si ještě nechávám zaplést vlasy, aby vypadaly u druhý den ráno aspoň trochu upraveně. Pobereme kufry a už se loučíme. Děda nás veze na nádraží, kde už čeká autobus jedoucí na italský ostrov Ischia a náš nadějně zelený Kulihrášek II. přijíždí chvíli po něm.

A kam že to vlastně jedeme? Naším letoviskem je město Lloret de Mar, nacházející se na pobřeží Costa Brava asi 60km severně od Gaudího krásné Barcelony.

Cesta je relativně poklidná, v Německu zatím nejsou žádné extrémní zácpy a tak na ranní zastávku, která se již koná na území Katalánska přijíždíme krátce po páté hodině. Jo celkem brzo ráno. Na hotel jsme se dostali naštěstí až kolem osmé, protože nás vysazovali až jako jedny z posledních, takže jsme tam už nepotkali nočního hlídače, ale recepční a mohli jsme rovnou provést check-in a odložit kufry.