První den

Je sobota ráno, máme odložené kufry u recepce a jdeme na snídani. Předchozí roky jsme si z domova vozili bábovku s margotkou, ale protože jsme si do sebe spíše cpali násilí, tak letos jdeme do některé z pekáren nebo kaváren na snídani. První sranda možná bude, kde budou mít otevřeno a kde si dokážeme nějak jednoduše objednat. Ano jsme ta tomto místě už po několikáté, ale stále ani jeden neumíme úplně dokonale španělsky nebo katalánsky.

Po chvilce chůze našimi zamilovanými uličkami, kde je ještě většina obchodů (nebo spíš skoro všechny) zavřená, jsme poblíž kostelíku, kde víme, že se nachází několik pekáren a kaváren. Líbí se nám kavárna přímo naproti kostelíku, kde si jednoduše vybereme jak z jejich menu, tak i z běžných věcí. Asi to šlo tak velmi lehce díky tomu, že jsme první zákazníci.

Po téhle vynikající snídani se vydáváme podél pláže směrem k Hrádku, který sice vypadá jako středověký hrad, ale byl vystavěn teprve v minulém století a je obýván jednou bohatou uměleckou rodinou. Doufáme totiž, že u Hrádku ještě najdeme trochu stínu buďto na betonovém okraji pláže nebo alespoň na lavičkách. Naše tušení bylo správné a tak si s mamkou sedáme na okraj pláže a taťku s kabelkou necháváme na lavičce, kde ten stín vydrží déle.

Chvíli si tady posedíme a už je skoro poledne, mezitím se už pláž docela zaplnila, protože o víkendu sem přijíždí také Katalánci z vnitrozemí. Vstáváme tedy a pomalu jdeme zpátky do uliček, abychom si do Layly zašli na oběd. Layla je další kavárnou nacházející se v uličkách, naproti níž stojí bistro, které k ní náleží. Tato kavárna je proslulá svými jahodovými dorty z místních jahod, právě díky těmto dortům a také barvě interiérů se jí mezi Čechy říká "červená cukrárna". Tam jsme si každý dali "kousek" jahodového dortu s vrstvou sýrovo-šlehačkové náplně (nevím přesně z čeho ji dělají, ale při objednávce tomu říkají quesonata).

Hlavní výhodou této kavárny je pro nás její blízkost našemu hotelu, ale hlavně to, že se už známe s obsluhou a již z dálky se zdravíme. Než si pořádně vychutnáme dorty, tak je najednou už po jedné hodině a my tedy vyrážíme zpátky na hotel, abychom si vyzvedli klíč od pokoje a konečně se ubytovali. Na recepci dostáváme kartu od pokoje a na kartičku na jídlo nám píší číslo pokoje 925. Super máme pokoj až v posledním patře 😊. Výhled na moře jsme si pro jistotu zaplatili už při koupi zájezdu. Vyrážíme k výtahům a když konečně do jednoho nastoupíme a dostaneme se tak do pokoje, pomalu se začneme vybalovat a střídat se v koupelně. Po dni stráveném v autobuse člověk sprchu opravdu potřebuje.

Už jsme všichni vysprchovaní, ale v autobuse jsme se moc nevyspali, takže do večeře odpočíváme na pokoji a chvílema pospáváme. Než se nadějeme je už skoro sedm večer a tak se oblíkáme a vyrážíme směr jídelna. Bohužel mě už během cesty stihli poštípat komáři, takže jediné boty, co si jsem schopná nazout jsou žabky a to jsem si na dovolenou koupila nové boty na podpatku 😒, no snad se mi ty nohy brzo zlepší. U jídelny jsme si jako každý rok museli chvilinku počkat než ji otevřeli, ale stálo to za to, jídlo bylo dobré, sice lehce studenější ale dobré. Po večeři jsme se vydali na naši pravidelnou večerní procházku do uliček, ale protože bylo zataženo, tak jsme si dosti zkrátili a vydali se hlavně do supermercada u Layly, kde jsme si koupili zásoby pití a taky Pringlesky, které z nějakého záhadného způsoby v Lloretu chutnají líp jak u nás a šli hrát na pokoj karty. Při otevření dveří na balkon nás přivítal hluk od bazénu, kde už se pomalu rozjíždělo minidisko. No jo večery na hotelu jsou vždy velmi rušné.